Ódinovo dítě
První díl fantasy norské trilogie Havraní kruhy, v češtině zatím vyšla pouze tato kniha, druhá se připravuje.
Ódinovo dítě
autor: Siri Pettersen
nakladatelství: Host
roku: 2016
překlad: Jitka Jindřišková
Ocitáme se v zemi s divokou přírodou jménem Ymslanda. Zde žije v malé vesničce Hirka bezocasá, která ve světě, kde všichni Aetlingové hrdě nosí na odiv svůj ocas, působí jako pěst na oko. Dívka se až na své patnácté narozeniny dozví, že jí ho neukousl jako malé vlk, ale že ho nikdy neměla, že pochází odjinud, že je Ódinovo dítě, které šíří kolem sebe plíseň a smrt. To ji hodí do víru událostí, kdy nejen půjde o její život, ale i o osud celé Ymslandy...
V České republice se v posledních letech staly velice populární severské detektivky a jsou vůbec nejprodávanějšími tituly ve všech knihkupectvích. Tentokrát nás sever obohatil o jiný žánr, a to
o oceňovanou norskou fantasy, která v literárním světě nemá obdoby.
Tato kniha je inspirována právě severskou mytologií a mráz z ní přímo dýchá, a to i když zrovna ležíte na prosluněné pláži. Představuje vám svůj vlastní svět dopodrobna promyšlený a poměrně složitý, takže z počátku se příběh může zdát příliš komplikovaný a nesrozumitelný, to však do chvíle, kdy se
ve všemožných názvech zorientujete a necháte se unášet vírem událostí stejně jako Hirka. Právě čtivost bych knize vytkla na prvním místě, protože někdy vážně nebylo lehké udržet si pozornost a kvůli částmi roztříštěnému ději a občas nerozhodnému chování hlavních postav děj vázl. Toto se však obrátilo v půlce příběhu, kdy jsem knihu už nemohla, a ani nechtěla odložit.
Naopak největším kladem knihy jsou rozhodně postavy a především ty tři hlavní.
Hirka, malá mrštná zrzavá patnáctiletá holka s velkými důvěřivými zelenýma kukadly, která si vás získá svým velkým srdcem, nezměrnou odvahou a přímočarou povahou. Jejích patnáct let jí uvěříte, a o to více obdivujete, jak zvládá situace, do kterých se vrhá po hlavě.
Jejím mužským protipólem je vznešený mocný bělovlasý Rime s vlčíma očima, které Hirku pronásledují na každém kroku. Rime se rozhodne stát bojovníkem na truc svému rodinnému dědictví, kdy jeho předkové po staletích zasedali v radě po boku Vidoucího. Jeho charismatická postava na mě působila mystickým tajemným dojmem, který dodával příběhu dávku napětí.
Co by to bylo za fantastický příběh bez pořádného záporáka. Tím se
pro tuto knihu stal Urd, sobecký ctižádostivý člen rady, který jde
i přes mrtvoly, jen aby dosáhl svého. Ten touží pouze po tom stát se nejmocnějším ze všech, přičemž mu na ničem jiném nezáleží, což ho dělá velice nevypočitatelným protihráčem.
Co mě osobně hodně zaujalo a hluboce se mě dotklo, byla paralela náboženského kultu se světovými církvemi. Celkově mě tahle myšlenka oslovila a byla zajímavě dovedena do dokonalosti, kdy Rimeho babička vše shrnula v jedné
z posledních vět knihy. Více vám rozhodně neprozradím, věřím, že pochopíte, na co narážím.
Co říci na konec? Rozhodně si knihu přečtěte, troufám si tvrdit, že nic podobného jste zatím nečetli, a pokud ano, tak určitě zklamaní nebudete. Teď už jen přečkat dobu do českého překladu druhého dílu, snad do té doby nezapomeneme tento spletitý do detailu vymyšlený originální svět, který nás zavedl do divoké přírody, hodovních síní a chatrčí otřásajících se pod nápory sněhu a deště.
Za mě 85 %.
PS: V poslední době autoři dopodrobna popisují oči svých postav, jako kdyby to byly brány do jejich duše. Tak jsem si
s dovolením dovolila nakreslit Hirčiny a Rimeho oči tak, jak jsem si je při čtení představovala.