Cinder

Cinder je první knihou v pentalogii Měsíční kroniky. Navazuje na ni Scarlet, Cress, Fairest (prequel) a Winter. Poslední dvě knihy zatím nebyly vydány ani v angličtině. Tyto příběhy jsou pak doplněny o krátké novely doplňující děj Kronik. Každá kniha je částečně inspirovaná nějakou klasickou pohádkou (Popelka (anglicky Ciderella), Karkulka, Locika a Sněhurka), ze které si však bere pouze pár základních charakteristik a vypráví naprosto odlišný futuristický příběh.

 

Cinder

autor: Marissa Meyer

nakladatelství: Egmont ČR

roku: 2012

překlad: Jana Zejmanová

počet stran: 400

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příběh vypráví o šestnáctileté mechaničce Cinder, která, co její paměť sahá, byla vždy kyborgem (člověkem doplněným o robotické části např. po nehodě). V Novém Pekingu, vlastně na celém světě na kyborgy pohlížejí jako na méněcenné bytosti, což stvrzují i jejich zákony. Cindeřin adoptivní otec zemřel před několika lety, proto žije v jednom domě s nevlastní matkou, která ji drží ve svém vlastnictví, a dvěma nevlastními sestrami. Jejich jinak nudné životy jednou za rok rozradostní výroční ples na oslavu konce čtvrté světové války. Povídá se, že nádherný princ Kai by si tentokrát měl na této události vybrat svou nevěstu.

Právě tento princ se objeví jednoho dne u Cindeřina stánku a žádá ji o spravení jeho androida. Touto událostí se dají věci do pohybu a svět už nikdy nebude takový jako dřív.

Měsíční kroniky se odehrávají ve světě sužovaného morem zvaným letumóza, na něhož se doposud nenalezl lék a jenž se rychle šíří po územích všech šesti spojených společenstvích Země. Jako by toho nebylo dost, hrozí neustále pozemšťanům válka s měsíčnany, lidmi, kteří kdysi dávno obydleli Měsíc a od té doby se změnili natolik, že se za lidi dávno nepovažují, navíc ovládajícími bioelektřinu, sílu, která dokáže člověka přimět myslet si, vidět, či udělat cokoliv, co si měsíčňan zlíbí.

 

Mě kniha naprosto nadchla. Kde taky si můžete přečíst příběh s hrdinkou kyborgem inspirovaný Popelkou? Zní to zvláštně? Ale naprosto skvěle to funguje a nutí vás to hltat jednu stranu za druhou. I když má kniha čtyři sta stran, utečou jako voda a nechají vás dychtit po pokračování. (To že utečou tak rychle ale může být zapříčiněné i poměrně velkým písmem a velkými rozestupy řádků, což ale je zároveň poměrně příjemné na čtení, ne tak pro ekologii. ;) )

Autorka si příběh dobře promyslela a napsalo ho úžasně zábavně, čtivě, originálně a do všech detailů - rozhodně bych tuto knihu netipovala na její debut.

 

Cinder je jako hlavní hrdinka naprosto originální, jak už jsem zmínila, je kyborg a navíc skvěle sympatická, ihned vám přiroste k srdci. Stejně jako Popelka musí od rána do večera dřít pro svou macechu, stále opravovat androidy, vznášedla a různé technické vymoženosti, které tato futuristická doba přináší, a přitom nevidí z vydělaných peněz ani halíř. Její sestra Perla ji z duše nenávidí a dívá se na ni z patra. Jediné její dvě kamarádky jsou androidka Iko se zvláštním osobnostím čipem, který ji dělá více emocionální, než se na takového androida sluší, a její druhá mladší nevlastní sestra Pivoňka. Jinak si svůj štiplavý humor nechává pro sebe. Cinder se chová naprosto nesobecky, vynalézavě a ani trochu povrchně, na vzhledu ji opravdu pramálo záleží (časté skvrny od oleje to jenom dokazují).

Její kyborské součástky jí poskytují nevídané možnosti např. do levého lýtka si může schovat nářadí, ale nejlepší na tom všem je vnitřní počítačový systém, který reguluje její životní pochody (snímá neustále hladinu hormonů, teplotu apod.). Na sítnici levého oka si může vyvolat cokoliv z internetové sítě na miniaturní obrazovku pouze pomocí myšlenky a tím její schopnosti ani zdaleka nekončí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cindeřiným mužským protějškem je pak pohledný princ Kai, obletovaný císařský korunní princ, kterého si představuje ve snech snad každá dívka ve Společenství. Princ Kai si dobře uvědomuje, že pro svou roli ještě nedozrál. Často se chová přímočaře a ihned vysloví, co si myslí, i když je to svým způsobem sympatické, pro politika to zrovna není nejlepší vlastnost. Jeho představy

o budoucnosti jsou poměrně naivní, což si postupně uvědomuje. I přesto však se snaží udělat vše pro dobro svého lidu a nenechá se ve svém přesvědčení nikým zviklat. Chytře uvažuje, což mu však v této hře na kočku a myš mezi lidmi a měsíčňany sotva bude stačit. Ve svém srdci touží být pouze obyčejným dospívajícím mužem.

 

Ze záporáka v podobě měsíční královny Levany vstává husí kůže. Působí naprosto úlisně a arogantně, ale svým měsíčním kouzlem ze sebe vytváří tu nejkrásnější a nejsnovější bytost na světě. Máloco ji rozhodí a je vždy několik kroků napřed před svými pozemskými rivaly. Věří, že jednou dostane, co chce, ale ona to chce hned teď. Člověk by si řekl, že ji nic nerozhází, pokud před ni někdo nepoloží cokoliv s lesklým povrchem - v takovém odraze totiž královna nevypadá vůbec pohádkově, ale tak, jak se narodila (jak ji dosud nikdo nespatřil). Levaně záleží na pozlátku a povrchních záležitostech - svou nevlastní dospívající dceru zohyzdila, když se jí zdála pěknější než ona sama. Každopádně je to uctyhodný záporák, jehož ledový úsměv zhasne i tu nepatrnou jiskřičku naděje pozemšťanů.

 

I když od začátku tušíte, jak příběh dopadne a ani největší odhalení knihy není zas takovým překvapením, vůbec to nekazí kouzlo příběhu. Ten je totiž především postaven na futuristickém prostředí, o němž čtenář hltá každou zmínku, aby si doplnil obrázek ve své hlavě, na tak skvělé hlavní hrdince, že jsem si bláhově během knihy pomalu přála být kyborgem, a dokonalých mimozemšťanech/bývalých pozemšťanech s rádoby kouzelnou mocí vysvětlenou přírodními zákony (které platí jenom v knize ;) ).

 

Každopádně jsem četla spousty knih, ale Cinder se žádné z nich nijak nápadně nepodobá (což se mi často stává - dvě různé knihy a v podstatě mají dost podobný děj s různými obměnami). Rozhodně si knihu přečtu v budoucnosti minimálně jednou, pravděpodobně i víckrát. Interakce mezi Cinder a Káiem mě nenechaly chladnou a skvěle načatý příběh se spoustou otázníků mě donutil, jak nejdříve to šlo, sáhnout po pokračování. Co já jenom budu dělat, až dočtu Cress a budu muset čekat na další díl déle než rok?!!

 

Za mě 100%.